Přestože se obě organizace zaměřovaly na spolupráci s krajany, nestaly se rivaly, nýbrž se vzájemně doplňovaly. Zatímco ČSÚZ se orientoval výhradně na pomoc a podporu Čechů a Slováků v cizině, Zahraniční domovina těžiště své činnosti spatřovala naopak v péči o krajany přijíždějící na určitou dobu do vlasti. K rozvinutí své činnosti potřebovala vlastní budovu. Byl proto postaven penzion s 61 pokoji, který se měl stát jakýmsi střediskem života krajanů při jejich pobytu či studiu ve vlasti. Především studenti zde měli nalézat opravdovou „domovinu“ s možností levného ubytování a nabídkou společenského života. Penzion měl vlastní čítárnu, studovnu i společenskou místnost, kde se pořádaly různé přednášky či odpolední čaje.


Prostředky na svou činnost Domovina získávala nejen formou členských příspěvků nebo z výnosů společenských akcí a sbírek, ale také pořádáním přednášek a vydáváním publikací. Z fondu, který vytvořila – tzv. „Prokůpkova fondu čs. zahraničí“, byla financována např. Prokůpkova hospodářská škola v chorvatském Daruvaru, prázdninové zájezdy dětí krajanů do vlasti nebo péče o řemeslnický a živnostenský dorost a o československé navrátilce.


Zahraniční Domovině, která za dobu svého trvání čtyřikrát změnila své jméno, se ve 30. let 20. století dařilo poměrně dobře. Až Mnichov a především následná vládní úsporná opatření vnesla do spolkového života zásadní změny a v lednu 1939 byla Domovina násilně sloučena s Československým ústavem zahraničím. Nově vzniklá organizace nesla název Domovina zahraničních krajanů. Po druhé světové válce nastala opačná situace. Domovina zahraničních krajanů se rozhodla svou činnost ukončit a svým členům doporučila, aby se stali členy Československého ústavu zahraničního.


Martina Stejskalová

Zdroj: materiály ČSÚZ