Tomáš Pivoda, foto: Kristýna Maková / Český rozhlas - Radio PrahaTomáš Pivoda, foto: Kristýna Maková / Český rozhlas - Radio Praha Představte nám prosím organizaci pro-Contact.

„Pro-Contact je jednou z organizací, které se zabývají tzv. adopcí na dálku, což je termín, který si zaregistrovala katolická charita, takže se někdy říká i sponzorování dětí. Jde o sponzorování dětí ve smyslu, že rodiče z Čech, případně z Evropy, dávají ročně určitou částku, kterou podporují děti v Africe. Naše organizace se zaměřuje konkrétně na Guineu v západní Africe. Díky této částce pak mohou děti chodit celý rok do školy a mají také pokrytu zdravotní péči. Když jsou nemocní, mohou jít k doktorovi a je jim to zaplaceno.

V této době máme asi 1300 dětí, které čeští rodiče takto podporují. Soustředíme se především na hlavní guinejské město Conakry, máme ale také část dětí ve vnitrozemí. Každý půlrok jezdí z naší organizace koordinátor do Guiney, aby zkontroloval, zda jdou finance správným směrem na školy, zda děti do těch škol chodí, zda se dobře učí, a aby vyfotil děti pro všechny rodiče. Fotky jsou posléze umístěny na webových stránkách pro-Contact.cz, kde každý rodič může sledovat po půlroce, jak jeho dítko postupně roste. Vždycky, když tam jede koordinátor, posílají se dopisy od českých rodičů dětem v Guineji, ty potom odpovídají. S dopisy od nás většinou přicházejí také nějaké dárky. Děti posléze popisují, co minulý půlrok dělaly, jak se měly ve škole, jaká je rodinná situace, případně, jaké měly známky. Rodiče pak dostávají také každý rok vysvědčení dětí, aby si to mohli zkontrolovat.”

Jak dlouho trval Váš poslední pobyt? Co všechno jste tam dělal krom věcí, které jste již popsal?

Foto: Tomáš Pivoda / pro-ContactFoto: Tomáš Pivoda / pro-Contact „Koordinátor tam obvykle jezdí na měsíc, někdy je to trošku déle, někdy naopak kratší doba. Já jsem tam naposledy byl jen něco přes tři týdny. Na místě je lokální tým pěti, šesti koordinátorů, se kterými se setkáme, kteří nám vždy za předešlý půlrok popíšou svou práci, co se děje nového a podobně. Vše na místě zkontrolovat, to je hlavní funkcí koordinátora z České republiky. Máme tam také takovou kancelář, která je spíše knihovnou pro děti než klasickou kanceláří. V knihovně je spousta francouzských knížek, většinou dětských, ale i pro dospělé. Děti si sem knížky chodí vypůjčovat. Úkolem koordinátora je i přivézt nové knížky, setkat se s koordinátory, setkat se s dětmi, obvykle potom podle situace zajít do škol, pokud se vyskytne nějaký problém, případně se setkat s některými rodiči, poněvadž se někdy stane, že některé děti musejí přestat do škol chodit, protože se odstěhují nebo nezvládají apod.

Druhou částí práce je to, že koordinátor jede do vnitrozemí, což je docela daleko. Je to 600 kilometrů a silnice tam nejsou příliš dobré. Člověk vlastně stráví jeden den cestou tam, druhý den cestou zpátky. Ve vnitrozemí se koordinátor setká zase s místním koordinátorem, vyfotí děti na místě a jede zpět.

V samotném Conakry jsme domlouvali určité projekty, které plánujeme do budoucna. Máme tam už knihovnu, teď ale ještě budeme realizovat další projekty rozvojové pomoci, které se netýkají jenom dětí, ale budou se týkat také třeba žen v Guineji. To se tam postupně domlouvá a zjišťuje se, zda jsou finance, kdy se to bude moci realizovat apod. My jsme tam teď ještě trochu přeorganizovávali koordinátory, takže to bylo ještě do jisté míry logistické. Práce tedy bylo hodně, člověk se nezastaví. Je tam velké horko, dusno. V Conakry nefunguje často elektřina, zapnou ji jen občas, neteče tam moc voda. Ale dá se to zvládnout. Lidé tam jsou moc milí, takže to člověku uteče rychle.“

Nedávno prošla některými médii zpráva, že ona slavná knihovna v Conakry nese jméno Járy Cimrmana. Víte něco o tom, jakým způsobem k tomuto došlo?

Knihovna Járy Cimrmana v Conakry, foto: Tomáš Pivoda / pro-ContactKnihovna Járy Cimrmana v Conakry, foto: Tomáš Pivoda / pro-Contact „Ano, to je pravda. Máme i na našich webových a facebookových stránkách pro-Contact, pokud by to někoho zajímalo, fotky z té naší knihovny. Skutečně se jmenuje knihovna Járy Cimrmana. Je to dlouhá historie, která jde několik let zpátky. Jeden z místních koordinátorů – Benjamin – navštívil už dvakrát Českou republiku. Když ještě žil Ladislav Smoljak, byl velkým fanouškem našeho sdružení, posílal i určité věci do Guineji, například knihy a počítače. Měl zájem setkat se právě s Benjaminem, ten si ho velmi oblíbil. Sám Benjamin říká, že pan Smoljak byl jeho adoptivním otcem, ačkoli on sám není dítětem z tohoto programu. Nicméně pan Smoljak nás velmi podporoval. Na jeho počest a s jeho svolením jsme knihovnu nazvali Knihovnou Járy Cirmana. Tentokrát jsme psali panu Svěrákovi a posílali jsme mu fotku knihovny. Přišel nám od něj nazpátek moc hezký dopis v němž psal, že ho to potěšilo.“

Měl jste možnost v rámci tohoto výjezdu, i když byl takto intenzivně pracovně nabitý, cestovat i po Guineji nebo po některé jiné části afrického kontinentu?

„To jsem bohužel neměl, pokud tedy nepočítám cestu do guinejského vnitrozemí, která sama o sobě byla velkým zážitkem, už jen samotná jízda po jejich silnicích. Navštívil jsem místní vesnice v okolí. Město ve vnitrozemí se jmenuje Kissidougou, jedná se o menší městečko, respektive větší vesnici, zcela odlišné místo než hlavní město Conakry. To jsem tedy viděl. Nicméně přímo do lesa, do zalesněného vnitrozemí Guiney, tam jsem se z časových důvodů nedostal. Ale i samotné Conakry, ačkoli by člověku mohlo připadat, že tam toho příliš není, je pro Evropana velice zajímavým a vzrušujícím městem, kde se stále něco děje. A stačí stát chvilku na balkóně a pozorovat ruch na ulici a uvidíte tam spoustu zajímavých věcí.“

Setkal jste se na této cestě nebo i při těch minulých s nějakými Čechy? Jezdí tam? Asi to není příliš turisticky atraktivní oblast, ale potkal jste tam někoho?

Tomáš Pivoda, foto: pro-ContactTomáš Pivoda, foto: pro-Contact „Já osobně jsem tam žádné Čechy nepotkal, nicméně vím, že koordinátoři, kteří tam byli přede mnou, se občas s některými Čechy potkali, ale byla to spíše náhodná setkání s lidmi z diplomatických kruhů nebo s těmi, kteří tam jeli za obchodními účely. Češi jako takoví mají docela dobré jméno u obyvatel Conakry, popřípadě Guiney, neboť v 70. a 80. letech docházelo ke spolupráci Československa s Guineou a spousta Guinejců jezdila do Československa například studovat. Já osobně jsem se tam třeba setkal s lidmi, kteří z mého pohledu náhodou znali Českou republiku. Byli jsme se například podívat na jednu stavbu a naše koordinátora mi říkala, že stavbyvedoucí zná Českou republiku, protože studoval v Ostravě. On mi to skutečně potvrdil a byl velice nadšený, že jsem z České republiky a říkal, že se mu to tady velmi líbí. Češi tam tedy mají určitě dobrou pověst. Nicméně s turisty jsem se tam nesetkal. Vím ale, že tam jezdí někteří mladí lidé, kteří se učí na místní bonga, bicí nástroje. Pořádají se tam často kurzy, možná tedy z tohoto důvodu budou někteří Češi Guineu znát.“

Sice jste říkal, že se už přes organizaci pro-Contact podařilo na dálku adoptovat více než 1300 dětí. I tak je to stále relativně malé číslo. Kdyby vás chtěl někdo podpořit a řady těchto dětí rozšířit, jak to může udělat? Kde najde informace?

„Budeme rádi za jakoukoli podporu. Základní informace naleznete na našich webových stránkách pro-Contact.cz nebo na facebooku. Možnosti jsou takové, že když by někdo chtěl, může na dálku adoptovat dítě, nalezne na webových stránkách neustále rozšiřovaný přehled dětí k adopci. Když by si někdo z rodičů chtěl vybrat, na našich webových stránkách najde fotogalerii s informacemi a příběhem každého dítěte.

Pak je možné přispět na určité projekty, které v Guineji plánujeme a některé z nich již realizujeme. Já osobně v současné době rozvíjím projekt internetu pro naši knihovnu v Conakry. V Guineji určité věci fungují, jako například mobilní telefony, takže se tam lze připojit na internet, ne úplně rychle, ale je to možné. Připadá mi to jako dobrá věc do budoucna, i pro děti samotné, které se snažíme vzdělávat i tak, aby získaly trochu počítačové gramotnosti. Do budoucna je tak perspektiva, že by si mohly děti s adoptivními rodiči psát e-maily. A k tomu v současné době sháníme počítače, které bychom do Guiney mohli zaslat, jde o čtyři až šest počítačů. Kdyby měl kdokoli možnost nám darovat třeba vyřazené starší počítače, samozřejmě pokud možno funkční a s funkční baterií, neboť elektrický proud tam nejde vždy, byli bychom rádi. Možností je určitě spousta.“

Stačí si vybrat...

„Přesně tak.“

pro-Contact.cz

Autor: Kristýna Maková